Duben 2016

Havraníky 2016

30. dubna 2016 v 22:51 | Blanka |  Naše výlety







Zahrada 28.dubna

28. dubna 2016 v 20:39 | Blanka |  Naše zahrádka


Od zítřka by už snad mělo být tepleji.Už dneska odpoledne bylo konečně o něco líp.
Vypadá to,že ranní mrazíky u nás žádné větší škody nenadělaly.
To,co kvetlo před nástupem chladna kvete dál.Skoro všechny narcisy už jsou odkvetlé,stejně tak i ovocné stromy,odkvétají pomalounku už i tulipány,ale některé z nich jsou ještě pořád v květu.
Růžovobílé a fialové tulipánky jsem sázela vloni.Byly to právě ty rychlené,kterými si pokaždé krátím čekání na jaro a pak je zahrabu do záhonu.Na zahradu se minulý týden stěhovaly už i ty letošní hyacinty,narcisy,modřence i další tulipány.


Ve skleníku se všechno zelená.Sem tam už se dá na zahradě už i něco sklízet.První úrodou jsou bylinky...hlavně pažitka,oregáno a libeček,ale i ve skleníku už se dá něco zobnout...


Ve skleníku,ještě než se do něj nastěhují papriky a rajčata rozesazuju přísadu...hlavně všechny možné saláty a kedlubny.
I na venkovních záhonech už se všechno začíná klubat ze země.Dneska jsem našla keříčkové fazolky,které už vykukují z hlíny...

Na poslední fotce je do země zaražený kůl,kterým nám proutkař označil místo,kde je prý pramen.Ještě netuším,jak s touto informací naložíme,každopádně vrt by naší suché zahradě hodně pomohl.V suchých obdobích,kdy zachytávaná dešťovka dojde jsme odkázaní jen na městskou vodu a to není zrovna nejlevnější.


Naši mladí si oblíbili rebarborové koláče,Táňa mě poprosila,abych rebarboru na zahradu nasadila,muž mi ji sehnal a dneska jsme ji společně zasadili.
Už mám pár rebarborových receptů...nejen na koláče,marmeládu,čatní i limonádu z rebarbory tak uvidíme,jestli se k nim dopracuju.Pokud jste si taky koupili nové číslo časopisu Venkov a styl,už taky víte,co se dá vykouzlit z rebarborových listů a betonu...i to by byla pro mne velká výzva,tak uvidíme,jestli se zadaří a sazenice se ujme.
Květ nepatří rebarboře,je to bergénie,která pomalu rozkvétá ve skalce...


Minule jsem doplela velký kytičkový záhon a dneska jsem se přesunula zase do skalky.Naštěstí tady je to jednodušší,protože je celá zasazená do netkané textilie,takže žádné okopávání.


I když se v minulých dnech sluníčko hodně schovávalo,kytkám to asi nevadí a rozkvétají další a další.
Na skalce je právě doba kvetení všelijakých "floxíků" a ostatních kobercovek...




Vyzkoušela jsem namíchat domácí roundup,na který jsem dostala recept.Máme pár míst,kde bojujem s plevelem a chemii si na zahradu moc pouštět nechci,takže jsem tuhle šetrnou variantu chtěla prubnout a pokud TO bude fungovat,o recept se ráda podělím.


A to je pro dnes všechno,přeju vám všem prima večer !


Vyvýšený záhon

24. dubna 2016 v 13:13 | Blanka |  Naše zahrádka

Už to tak vypadá,že předpověď počasí se zase vyplní.
Zatímco včera jsme sice měli hodně zataženo,ale teplo a zahradničili jsme s krátkým rukávem,dneska už je to úplně jinak.U nás sice moc nenapršelo,v noci spadlo jen pár kapek,ale hodně nám tady foukalo a vítr k nám přinesl i slibované ochlazení. A i když na nás sluníčko občas vykoukne,moc nehřeje.
Myslím,že dneska si zahradu asi odpustíme a budeme odpočívat.
Ale vrátím se k včerejšku.

Skoro všechny ovocné stromky už jsou u nás odkvetlé.Jako úplně poslední na naší zahradě právě rozkvétají jablůňky...


A pomalounku dokvétají už i okrasné keře...zlaté deště teď střídají šeříky,které už všude kolem krásně rozkvétají.My na zahradě máme jen malinký zakrslý šeříček,ale ten se s kvetením jako obvykle courá a o hodně tak zaostává za velkými šeříky.Z okrasných keřů právě kvete třeba kdoulovec...


A pomalounku rozkvétají už i jahůdky...


Po bílém srdíčku rozkvetla už i růžová srdcovka...


A malinko jsem odlehčila našim parapetům a část vypiplané sadby jsem včera už přesadila do skleníku,kde jsem taky rozesadila saláty a kedlubny...


Po úřadování ve skleníku jsem se pustila do pletí květinového záhonu,který mi dává na zahradě zabrat asi nejvíc.Kytky bohužel nejsou vsazené do netkané textilie a protože záhon ještě pořád není hotový,zdá se mi předčasné i podsypávat jej kůrou.Mám v plánu letos zadní část záhonu konečně dosázet,udělat v něm chodníček,na řadu určitě přijde i textilie a mulč,abych si ušetřila práci.Prozatím tedy absolvoju,vzhledem k velikosti záhonu neustále kolečko s motykou a kýblem.



Zatímco já jsem plela,muž vytáhl nářadí a pustil se do díla na opačném konci zahrady.Poznáte někdo,co právě vzniká ?


Ano,bude to kompostér,ale hotový ještě není.Vyžaduje ještě nějaké služby našeho šikovného svářeče.
Ten nastupuje,když je potřeba a na naší zahradě už odvedl velký kus práce...


Naposled nám svařoval ulomenou kovovou konstrukci sedačky,která tak v chatě může klidně sloužit dál.Svařoval taky patky pro zapuštění bylinkového záhonu,konstrukce na vypnutí malin a ostružin,navýšení plotu a bodce na zvýšení branky po jedné nezvané návštěvě,schody do chaty i petlici s řetězy na branku,abych se na zahradě mohla zamknout zevnitř,když jsem tady sama.
Na realizaci kompostéru stačilo jen poslat po muži vytrženou stránku z časopisu...O kompostéru a kompostování vůbec,ale až někdy jindy.


Včera mi muž ohradil záhonek u skleníku.Vloni jsem pořád dokola řešila,že se mi z něj hlína sune na chodník a taky stéká voda při zalévání.Letos jsem chtěla hlínu odkopat,ale to mi muž nedovolil,protože bych zase hodně obnažila základy skleníku.
Do záhonku jsem hned dosypala hlínu,zasadila mečíky a vysela slunečnice a směs letniček.


Ale největší radost mám z vyvýšeného záhonu,který jsem už dlouho chtěla.
Šetří záda,nemusíte se tak zohýbat,na okraj si při práci můžete klidně sednout.
Rohy záhonu jsou opět svařované,muž přidal prkna,teď ještě jednou přetřít,dosypat hlínu a můžu začít sázet.


Tolik ze včerejšího zahradničení.
Pěknou neděli vám všem přeju...navzdory počasí !


Rolování na sladko i slano

23. dubna 2016 v 15:15 | Blanka |  Vůně z naší kuchyně

Po celkem pěkném,slunečném týdnu tady máme podmračený víkend.
Sluníčko se nám sice schovává,ale venku je zatím docela teplo.
Měříme 18 stupňů a pršet by prý dneska ještě nemělo,prádlo mi schne venku a já se chystám na zahradu.
Než muž dorazí z práce ještě narychlo k víkendovému rolování.


Když jsem si minulý týden říkala o recept na výbornou roládu,kterou nám hostitelka podávala na oslavě,na kterou jsme dostali pozvání,vůbec mně nenapadlo,že jde v podstatě o kinder řezy,které v poslední době peču hodně často.


Na těsto jdeme úplně stejně...ušleháme pět žloutků se 100 g mletého cukru,přidáme kakao.Zvlášť ušleháme sníh z bílků a obě směsi opatrně spojíme.
Těsto vylejeme na plech vyložený papírem na pečení...aby nám z něj upečené těsto šlo dobře sundávat,papír si potřeme máslem,nebo stejně jako já si jej pomašlujeme olejem.
Dáme péct na 190 stupňů na asi 10 minut.


Mezitím si ušleháme dvě šlehačky se ztužovačem.Podle chuti malinko přisladíme.Ušlehanou smetanu rozetřeme na vychladlý plát těsta,poházíme na kousky nakrájenými jahodami a rolujeme a postupně přitom sundáváme papír na pečení.Nemusíme se toho bát...pokud jsme papír potřeli máslem,nebo olejem,půjde nám to samo.
Přes noc dáme uležet do lednice...pokud to tedy vydržíme Mrkající


Mrkněte na naše parapety Usmívající se
Pomalu se ze mně stává velkopěstitelka zeleninové sadby.Vyklubalo se snad všechno,co jsem zasela a teď je mi samozřejmě líto něco vyhodit.
Jeden parapet....


a jiný ...


A nazpět k rolování...
Před šlehačkou a jahodami jsme si dali roládu na slano...



Pěknou sobotu vám přeju a já pádím zahradničit.

Na to jaro...

21. dubna 2016 v 11:22 | Blanka |  Naše zahrádka

...se tak hezky dívá.
Samozřejmě ani já neodolám,dívám se kolem sebe,přičichávám,pozoruju,doslova se kochám,často s foťákem v ruce...


Tulipány všech barev teď vévodí naší zahradě.


Vypadá to,že josta,kterou jsem sázela vloni už letos zaplodí a kvést se chystá i borůvčí.


Bílé srdíčko je malinké a zatím má jen pár kvítků,ale mám z něj velkou radost.Pořídila jsem si jej vloni na Florii.
Vyrážíte letos někdo ?
Pokud ano,prodejní výstava Florie Kroměříž začíná už příští sobotu ...od 30.dubna do 8.května !
Prodejní výstava má letos téma květinová pohádka,tak určitě je na co se těšit.


O afrikánech jsem se nedávno dočetla,že by se spíš měly jmenovat mexikány,protože odtud právě pocházejí.
Aksamitníkům se taky občas říká smraďoši,protože mají nazaměnitelnou vůni,která účinně odpuzuje mšice a různé jiné škůdce.Dočetla jsem se ale,že i afrikán je léčivka...čaj z jeho sušené kvetoucí natě pomáhá při poruchách trávení,nechutenství,je i silně močopudný.
Zajímavé,ale pro mne asi afrikán zůstane okrasnou kytkou,kterou každoročně vysévám na okraje zeleninových záhonů.
Vloni si k nám našel cestu aksamitník v bílém provedení a ten už i teď zdobí některé plechové nádoby...


A tady už nám na keříčku visí naše budoucí marmeláda...Smějící se
Rybízky jsou doslova obsypané,takže určitě zbude i na nějaký lahodný letní koláč a pár bobulí si jistě najde cestu a třeba s lístky meduňky,nebo máty ochutí letní limonádu,kterou si pak u bazénu s chutí vypijem...TĚŠÍM SE !


A když to půjde dobře,možná se letos na konci léta poprvé zakousnem do hrušky máslovky,která nám překrásně rozkvetla...


Filetové repete

19. dubna 2016 v 10:21 | Blanka |  Háčkování


Háčkování tady už docela dlouho nebylo.
Popravdě háček teď rozhodně není moje záliba číslo jedna.
Sedět někde v koutku s háčkem když se dá jít ven mě moc neláká,ale i tak po večerech pár oček sem tam přece jen uštrykuju.
Chtěla jsem se pustit do něčeho většího,co mě zabaví na delší dobu.Nakonec mě inspirovala jedna z vás,která mě vrátila k dečce,kterou jsem háčkovala a na blog vkládala v minulosti...



Paní chtěla poradit s tím,jak uháčkované čtverce dát dohromady.
Já jsem minule návod trošku obešla a čtverečky jsem jednoduše sháčkovala,ale paní chtěla dodržet návod a nevěděla,jak na to...


Abych mohla poradit,našla jsem si návod a nakonec jsem jeden čtverec uháčkovala.Jen jsem vzala o něco tenší přízi než minule.Je to Maxi ze které se filetové dečky háčkují moc pěkně a cenově je určitě lepší,než Sněhurka a podobné.Klubko stojí kolem stovky a uháčkujete z něj opravdu hodně.Vždycky se ptáte na číslo použitého háčku.Já používám háčky s rukojetí,které se mi líp drží a tady tedy háčkuju dvojkou.


Abych zjistila,jestli jsem to celé pochopila správně,uháčkovala jsem ještě druhý čtverec,abych je mohla na zkoušku spojit a když už jsem je měla,rozhodla jsem se pokračovat...
Takže i takhle vznikají dečky a ubrusy.




Zahrada v půlce dubna

17. dubna 2016 v 20:11 | Blanka |  Naše zahrádka


Počasí o víkendu nebylo zrovna ukázkové,ale i tak mi včera na dvoře krásně uschlo prádlo,celé odpoledne jsem mohli sedět u známých venku a slavit a dneska pak celé odpoledne zahradničit.Dešťové kapky se ohleduplně začali snášet k zemi až když jsme se sbalili a odjeli domů.Prozatím to byla jen krátká přeháňka,tak uvidíme,jak se bude počasí vyvíjet dál.

Minule jsem do plechové vany přesadila hortenzii a zatím to vypadá,že se jí v ní líbí...




Do bylinkového záhonu už jsem zapíchla jmenovky,které mi vloni vyrobila jedna šikovná keramička.


Záhon je čerstvý,zakládala jsem jej vloni na konci léta a letos se do něj nastěhují určitě ještě další bylinky.




Dneska jsme pořádně vyvětrali a zase malinko pouklízeli chatu.Pomalounku začínáme plánovat další budování nejen uvnitř,ale i venku a já se těším na natírání,které mě čeká snad už o příštím víkendu.


Jaro je v plném proudu,znovu jsem vysévala zeleninu do skleníku,taky jsme dneska poprvé posekali trávník,do mís a květináčů se stěhují první kytky a zahrada je už pěkně barevná.



A naše malinkatá hruštička už kvete naplno...


Pěkný večer vám všem přeju!


Salát s pošírovaným vejcem

16. dubna 2016 v 22:15 | Blanka |  Vůně z naší kuchyně

Myslím,že né jednou jsem tady psala,jak je skvělé mít velké děti...Usmívající se
Holky mě většinou skvěle zastoupí,když je potřeba.
Tady Táňa dopékala,když jsem musela narychlo odejít slaný závin z cereálního lístkového těsta s brokolicí,špenátem a parmezánem sypaný lněným semínkem...


Tady už pekla sama slaný koláč se špenátem,paprikou,rajčaty a kukuřicí...


K obědu jsem se nechala inspirovat posledním číslem Albertovského časopisu plného salátů a zdravého jídla vůbec.


Na téhle vlně my jedeme už docela dlouho,ale pokud by se vám odlehčený salátek k obědu zdál málo vydatný,tak věztě,že i my jsme si předtím dali hovězí vývar se zeleninou a nudlemi.


Na salátech je skvělá jednoduchost a rychlost při chystání.
Tady jsem míchala rukolu,které jsem dlouho nemohla přijít na chuť,ale teď si na ní docela slušně ujíždím.
Přidáme ledový salát,mrkvičku nakrájenou na kousky,červenou papriku,rajčata.Přihodila jsem i sýry...na kostky krájený uzený eidam a světlou mozarellu.
Kuřecí prsíčka orestujeme,okořeníme,osolíme,nakrájíme na kousky a nasypeme na zeleninu,přidala jsem i nastříhanou řeřichu,kterou poslední dobou sypu na kde co a "třešničku na salátu " nám vytvoří pošírované vejce...žádné volí oko smažené na oleji,ale vejce vařené v osolené vodě s octem.Originální pošírované vejce se dělá ve vyšším rendlíku.Vejce se rozklepne do naběračky,lžící se utvoří ve vodě vír,do kterého se vejce opatrně spustí a nechá ztuhnout.Není to taková brnkačka,jak jsem si představovala,ale jsem zvyklá experimentovat a nakonec jsem vynalezla jiný způsob jak vejce přemluvit,aby zůstalo pohromadě,ale s tím se raděj chlubit nebudu...a dobrou chuť !!!


Právě v květu

13. dubna 2016 v 18:46 | Blanka |  Naše zahrádka


Napínání nového pletiva sice zrovna nebylo v plánu,nicméně na seznamu věcí,které by jsme letos chtěli stihnout oprava plotu přece jenom byla.Okolnosti tuhle činnost uspíšily a my tak máme hotovo...


A co právě kvete ?
Narcisy už se s náma pomalu loučí,teď ještě čekám,jestli se z plechových van vyvrtají plnokvěté odrůdy,které jsem tam ukryla před nenechavýma polníma myškama,které si k nám občas odskočí z pole na svačinku.
Záhony si teď opanovaly tulipány všech barev.
Čas těch nízkých skalkových holanských tulipánků už se taky nachýlil...z nich už jsem v květu našla jen jeden jediný,ale do kvetení se teď pustily ty ostatní...



Sice ještě pořád kvetou i hyacinty,ale už i dlužichy vyhánějí stonky s budoucími květy...


Všude se to modrá.Modřence jsem našla uýž i v jahodách.Nechám je odkvést a postěhují se tam,kde patří...


Na skalce se už žlutí kamzičníky a pomalounku rozkvétají skalkové floxy všech barev...



Na zkoušku jsem vloni do plechové vany nasadila bohyšky,které už se klubou ze země,takže zimu ve vaně hosty zvládly...


A aby těch kytek nebylo málo...


Ve skleníku už se všechno začíná zelenat...


A nesmím zapomenout na stromy...miluju,když kvetou.
Tohle jsou naše malinkaté stromečky.Myslím,že by nás hodně překvapilo,kdyby se na nich už letos objevily nějaké plody,nicméně kvést se chystají jak naše průsvitné letní jablíčko,tak hrušeň...


Zato na tenhle strom spoléhám a doufám,že bude rynglemi obsypán jako minulé roky...


Mám ráda rynglové knedlíky i buchty...


A švestkové samozřejmě taky ...


Toskánská romance popáté-San Gimignano

11. dubna 2016 v 19:46 | Blanka |  Naše výlety

A je tady další díl toskánského cestování.
Pokud bych měla z našeho velikonočního cestování "vypíchnout" to NEJ,byla by to pro mne bez debat návštěva městečka,kde se zastavil čas...zvu vás do San Gimignana.

Náš výlet začal velmi brzkým vstáváním.Důvodem bylo,že nám z našeho času byla ukradena jedna hodina...ano,ze soboty na neděli se měnil čas.To mělo za následek,že se nám už tak časný budíček ještě více posunul a podle nového času jsme měli snídani domluvenou na šestou hodinu ranní a po ní nás pak čekala asi hodinová cesta do samotného srdce Toskánska.
Nakonec se včasný výjezd stal tím "nejlepším tahem",který jsme mohli udělat,protože když jsme vjížděli na parkoviště,žádná jiná auta ani výletní busy tady ještě nestály,městečko se teprve probouzelo a nás vítaly liduprázdné ulice i přenádherný výhled.
Právě tohle bylo přesně Toskánsko,které jsem si přála vidět...


Obchody jsou ještě zavřené,ulice i zahrádky restaurací prázdné,nikde žádní turisté,klid a mír,ticho,jen ve věžích poletuje hejno havranů,kteří nás hlasitě vítají...


Městečku San Gimignano se říká středověký Manhattan,kvůli jeho rodovým věžím,kterých se z původního počtu 75 zachovalo do dnešních dnů 14.


Rodové věže sloužily na obranu.Měly vysoké vchody,do kterých se vystupovalo po žebřících.V případě nebezpečí pak obyvatelé vystoupali do věží,vytáhli za sebou žebříky a byli v bezpečí.Věže pak mají dvojité stěny,jejichž dutiny jsou vysypány udusanou hlínou.Samozřejmě věže byli předmětem soutěží,symbolem prestiže a jednotlivé městské rody se předháněly o tu nejvyšší,nejhezčí...


Samotné San Gimignano bylo založeno ve 4.století př.n.l.
Osada vzkvétala jako zastávka na středověké poutní cestě Via Francigena ze severní Evropy do Říma.
Roku 1348 ale město zachvátila velká epidemie moru,to se pak ocitlo pod nadvládou Florencie a obchodní cesta Francigena se posunula dál na východ.
San Gimignano tak ztichlo,rozkvět ustal,město bylo jakoby zakonzervováno a středověký ráz si tak uchovalo dodnes...moje tvrzení,že se tady zastavil čas je vážně pravdivé...


Teprve pak ve 20.století se město opět stalo známým díky svým historickým památkám.
Z nich určitě nevynechejte kostel Collegiatu s interiérem plným fresek,kostel Sant Agostino,nebo některé z muzeí...Museo Civico,Museo della Tortura,navštívit by jste měli určitě i bývalou pevnost Roccu,ze které je překrásný výhled nejen na okolní krajinu,ale i na střechy městečka a věže.


San Gimignano se nachází 320 metrů nad mořem,má 7 tisíc obyvatel a největší zisky města pramenily z pěstování šafránu a vinné révy.Také dnes se z místní vinné révy vyrábí velmi kvalitní a chutné víno Vernaccio,které jsme také měli možnost ochutnat a nějakou lahvinku tohoto vína jsme si přivezli i domů...



Město San Gimignano bylo roku 1990 zapsáno na Seznam světového a kulturního dědictví UNESCO.






Tohle středověké městečko rozhodně má co nabídnout i když je to nejmenší místo,které jsme měli možnost na našem putování zahlédnout.
Věřím,že přeplněné turisty rozhodně ale musí ze svého kouzla hodně postrádat.
Proto vám radím,přivstaňte si,aby jste měli možnost vidět San Gimignano tak,jak jsme je jednoho březnového rána mohli vidět my.



Sluníčko začíná svítit a hřát,na parkoviště přijíždí první auta i autobusy,úzké uličky se pomalu plní turisty,je tedy nejvyšší čas zvednout kotvy a jet zase o kousek dál.
Prozradím vám,že nás čeká poslední zastávka ve městě,o kterém prozradím,že se v něm přímo na náměstí konají koňské dostihy a které unavené nohy turistů docela příjemně překvapí městskými eskalátory.


Domácí zahradničení

9. dubna 2016 v 21:49 | Blanka |  ...jen tak...


Trochu jsem doufala,že předpověď počasí se snad nevyplní a pěkné počasí minulých dnů nám zůstane i na víkend.
Ale bohužel,máme tady pořádné ochlazení,ale po suché zimě je každá kapka na zem spadlá žádoucí.
Měla jsem v plánu zahradičit,tak teda aby mi to nebylo tak líto,zahradničím aspoň doma.


Sazeničky rajčat se postupně stěhují ze skleníku.Už si říkaly o vyjednocení a přesazení.


Nazpět do skleníčku se pak vrátila rajčata,která ještě musí malinko povyrůst a na uvolněné místo se postupně stěhují další misky s vysetými semínky...


V jiném skleníčku zase o malinko víc povyrostla paprika,ta má ale na rozesazování ještě čas...


A znovu jsem vysela řeřichu...


S pěstováním gloxínií jsem začala teprve nedávno.Nějakou dobu to vypadalo,že si holky teprve rozmýšlejí,jestli se jim u nás bude líbit.Chvilku se moc netvářily,odpadával jim jeden list za druhým a moc to teda nevypadalo,ale nakonec teda asi jako že jó.Jeden kus je v květu,druhý plný poupátek...



A když už jsme u těch kytek,tak tady je kráska,kterou mi dneska nedělil muž.


Nějakou dobu ji budu ještě piplat doma a pak se postěhuje ven.
Hortenziím se u nás na zahradě bohužel moc nedaří,tenhle kousek se postěhuje na zkoušku ne do záhonu,ale do obr plechové vany.
Plech a smalt já můžu.Na zahradě už na letničky nějaké nádoby od loňska čekají
a určitě zase i nějaké další přibudou.



Pokud plech a smalt máte taky rádi,zajděte do Baumaxu...odkud je i bílá plechová mísa pod hortenzií...mají všelijaké truhlíky,mísy,květináče,kýble v různých velikostech a za celkem pěkné ceny.


A nakonec mrknutí do kuchyně a moje a Natálčiny dnešní lasagne,které fakt moc milujem...MŇAM !!!
Muži jsem ze zbytku masa upekla sekanou.


A zákusek byl zase pečený bez mouky,protože jinak bych musela sníst celý plech úplně sama...



Pěkný večer Vám všem přeju !!!

Toskánská romance počtvrté-Pisa

6. dubna 2016 v 0:16 | Blanka |  Naše výlety

A je tady další díl toskánského cestování a já jsem vám slíbila výlet na Náměstí zázraků,je tedy jasné,že se spolu podíváme do Pisy.

Špičku šikmé věže zahlédnete už při vystupování z autobusu na parkovišti,takže nemůžete zabloudit,jen udržujete směr cesty,která je hojně lemována stánky se suvenýry.
Ty pak končí před branou Náměstí zázraků...Piazza dei Miracoli,které bylo i se svými stavbami v roce 1987 zapsáno na Seznam památek světového dědictví UNESCO.


Můj první dojem z náměstí...na chvilku jsem ztratila řeč,protože je to fakt KRÁSA !
Samotné náměstí tvoří chodníky lemovaná obrovská zatravněná plocha,na které se nachází stavby,které mají symbolizovat etapy lidského života.


I když bylo náměstí docela zaplněné turisty,nezdálo se být přecpané.Turisté odpočívají na trávníku,čekají na prohlídky,takže ani uvnitř jednotlivých staveb nebylo narváno.To množství lidí se tady tak nějak rozptýlilo.
Vystavěno zde bylo baptisterium představující zrození,šikmá věž znázorňující dosažení rozumu,katedrála pak symbolizuje svátost a zdraví a hřbitov představuje smrt.
První co by jste měli po příchodu na náměstí udělát je zamířit k pokladně a koupit si lístky.
K mání jsou vstupenky do jednotlivých staveb,ale můžete taky využít možnost na zvýhodněné vstupy buď do dvou,nebo tří vybraných staveb.Šikmá věž se do těchto zvýhodněných vstupenek bohužel nezahrnuje,za ni zaplatíte na osobu 18 euro,což není zrovna málo,ale jde o stavbu velmi známou,významnou,hojně navštěvovanou a navíc italové do její záchrany vložili tolik prostředků,že aspoň jejich část určitě chtějí dostat nazpět.


U pokladny pak bude na tabuli svítit čas další volné prohlídky...a tady je zdůvodnění toho,proč by jste ze všeho nejdřív měli zamířit právě k pokladně.My jsme na náměstí zázraků dorazili kolem jedné hodiny,odjezd jsme měli naplánovaný na 18 hodinu a další volný vstup na věž byl po 19 hodině...takže bohužel.Ale samozřejmě nám nic nebránilo obdivovat šikmou věž Torre Pendente alespoň zvenčí.Tu elegantní,čisťounkou bílou krasavici si prostě zamilujete,budete se s ní fotit,budete ji podpírat...je krásná !!!


Přistihla jsem se,že při focení věž nevědomky v hledáčku rovnám...každopádně je nakloněná daleko víc,než jsem čekala a jedna strana jejích základů je jakoby utopená,zabořená do země.
S výstavbou věže se započalo v roce 1173 a do roku 1185 byly postaveny její tři patra.Tehdy se stavba začala naklánět...kupodivu na opačnou stranu,než dnes...díky mělkým základům a nestabilnímu podloží.V roce 1270 po pokusu o vyrovnání věže přibyly další patra,ale věž se začala naklánět víc a víc,což znamenalo ukončení stavby a konstatování faktu,že pokus o vybudování nejvyšší věže světa skončil neúspěchem.
Až v polovině 14.století pak věž dokončil Tommas Pisano,který ji završil stolicí na zavěšení zvonů.
Vychylování věže pokračovalo až do 20.století,kdy byla odchylka už pět metrů a mělo se za to,že věž se neodkladně zřítí.V roce 1990 byla uzavřena a začala operace na její okamžitou záchranu.Jílovité podloží,způsobující propadání bylo odsáváno a základy pak byly upevněny ocelovými lany.Dnes se má za to,že věž je stabilní na minimálně dalších dvěstě padesát let.


Samozřejmě ta hrstka vyvolených,kteří na věž vystoupají projdou bezpečnostními opatřeními,opět jsou tady detektory,hlídači,vojáci...kteří vás prověří ještě předtím,než vás na věž pustí.
Prý i ostatní stavby na náměstí Miracoli jsou všelijak vychýlené,nahnuté,protože mají stejně nestabilní podloží,ale na nich to není vidět,protože na rozdíl od věže mají velkou základnu.

Další stavbou je pak mramorové baptisterium...nebo taky křestní kaple,nebo křtitelnice...bylo postaveno ve 12.století v románském stylu a je největší v celé Itálii.V průměru má 30 a půl metru a zdobí jej tři patra románských oblouků zakončená gotickými věžičkami.



Interiér baptisteria ukrývá mramorovou kazatelnu,která je dílem Nicoly Pisana a reliéfy znázorňující různé biblické výjevy.Z mého pohledu jde o stavbu,která je daleko krásnější a pompéznější zvenčí,než uvnitř.

To se pak nedá říct o katedrále,která je nádherně vyzdobená i uvnitř a jejíž návštěvu opravdu doporučuju.Katedrála má tvar latinského kříže,je zasvěcená panně Marii Assuntě a je považována za vrcholné dílo románské architektury.Začala se stavět v 11.století pod vedením architekta Buscheta a v roce 1118 byla vysvěcena papežem Galasiem II.
Tady jsem katedrálu fotila pěkně z výšky...z okna baptisteria...




Hřbitov Camposanto z části tvoří údajně půda přivezená ze Svaté země a sloužil jako místo posledního odpočinku pohatým a významným obyvatelům Pisy a je považovám za jeden z nejkrásnějším hřbitovů světa .
Podařilo se zde zachovat vzácné římské sarkofágy a hrobky vlivných rodin i se starými náhrobky.
Hřbitov je zajímavý tím,že po hrobech vlastně šlapete,protože jsou v podlaze.




Budete-li mít v Pise hlad,i kolem samotného náměstí najdete spoustu možností,kde se najíst.Žádné kulinářské hody ale nečekejte.Jde spíš o stánky s rychlým občerstvením a pizzérie.My jsme využili možnost najíst se v "mekáči".A po jídle kávička...pokud se vám budou malinká italská picolla,která by snad probudila k životu i mrtvého,zdát moc silná,stačí jen zmínit café americano a přinesou vám větší kávu,většinou i s mlékem,na kterou je našinec zvyklý.Já jsem pak měla smůlu,protože cereální Caro,které piju já tady nikde nevedou,takže jako vzpruhu jsem si dávala většinou tekutou čokoládu.

Tolik nejznámější město Toskánska Pisa a překrásné stavby na Náměstí zázraků.
A kam Vás pozvu příště ???
Prozradím,že to bude moje srdeční záležitost...městečko,kde se zastavil čas.

Jaro...

3. dubna 2016 v 21:03 | Blanka |  Naše zahrádka

...je v plném proudu.
Ještě,než spolu budeme pokračovat v cestování po Toskánsku,mám tady raport z opravdu jarního víkendu...

Včera jsme sice po ránu měli jen pár stupňů nad nulou,ale během dne se počasí vylepšilo,stupínky na teploměru stoupaly,sluníčko se činilo a dnes už jsme měli krásný,docela teplý jarní den.
Ve skleníčku se pěkně daří rajčatům,která už si pomalounku začínají říkat o přesazení...




Na jiném parapetu pro změnu pozoruju jak rostou papriky.Na zkoušku jsem do misky vysela i semínka kedlubny.Myslím,že se už brzy postěhují do skleníku na zahradě...


Protože nám počasí o víkendu přálo,nezůstali jsme doma,ale odpoledne jsme trávili na zahradě.
Proběhl zběžný jarní úklid chaty,nějaké to plánování,ale konečně i vysévání - nejen do skleníku,ale i na venkovní záhony.V zemi je už i cibulka,stihla jsem ostříhat a vypnout maliny a ostružiny a doplnění hlíny do zídky ze ztraceného bednění bylo taky na pořadu dne...


Stihli jsme i první jarní kafíčko na terase a já samozřejmě i obhlídku toho,co už je v květu.
Zahrádka se krásně vybarvuje a konečně už to není to nudné šedo...


V květu jsou už první tulipány...zatím jsou to jen malé skalkové tulipánky.Hyacinty už taky krásně kvetou.Jsou to ty rychlené,které si pořizuju každou zimu a pak je sázím do záhonu...



Překvapil už i další kobereček nad skalkou,který je celý v květu.Modřence kvetou všude možně,v záhonu,v trávníku,v chodníku...


A další rozkvetlý koberec...


Ze země už se vyklubaly i koniklece...


V trávníku už jsem našla fialky všech barev...


Rozkvetl nám už i zlatý déšť...


Všude kolem už nějakou dobu krásně kvetou meruňky.Ty naše jsou pozdnější,ale už nám taky rozkvetly,takže teď budeme hodně sledovat předpověď počasí a modlit se,aby nepřišly nějaké mrazíky.


Krásný večer Vám všem přeju!

Toskánská romance potřetí-Lucca

1. dubna 2016 v 18:56 | Blanka |  Naše výlety

Slíbila jsem Vám výlet do vznešeného města opery...do Luccy a slibuju,že se Vám tady bude líbit stejně jako nám.
Lucca byla vždy bohatým městem a to se podepsalo mimo jiné i na její architektuře a množství všelijakých památek.


Je to město překrásných románských kostelů i skrytých palácových zahrad.
Proč město opery ?
Třeba proto,že Lucca je rodištěm slavného italského skladatele Giacoma Pucciniho,autora oper Bohéma,Tosca nebo Turandot.V jeho rodném domě je teď muzeum Casa di Puccini a před ním je bronzová socha sedícího mistra.


Ale i v dnešní době je prý Lucca městem,kde se pořádají různá představení a spousta kulturních akcí.
Na předchozí fotce uprostřed je dějiště mnoha z nich divadlo.
My jsme v Lucce strávili jedno dopoledne,takže žádné představení jsme nestihli,ale hudbu jsme si i tak poslechli.


Své bohatství Lucca založila na obchodu s hedvábím,ze kterého hodně žije i dnes,samozřejmě i z turismu,ale třeba i z výroby velice kvalitního olivového oleje.Z krásného dřeva olivovníků se pak vyrábí i všelijaké pomůcky do kuchyně,které si můžete domů přivést jako vkusný suvenýr z cest...


V Lucce se nachází spousta kostelů.My se podíváme na dva nejhezčí.
Kostel San Michele in Foro je postavený v pisánském stylu,pro který je typické,že každý sloup na fasádě je jiný.Jeho průčelí pak zdobí archanděl Gabriel.



Kampanila-zvonice je pak nejvyšší ve městě.
Pro tento kostel bohužel platí,že je krásnější zvenku,než uvnitř.


Druhým kostelem je pak Cattedrale di San Martino,která je postavená rovněž v pisánském stylu.


Bohužel jeho věž se právě opravuje a momentálně je ukrytá pod plachtou a lešením.
Ale i tak prohlídku tohoto kostela doporučuju,protože je to jeden z těch,který je nádherně vyzdobený i uvnitř.Skrývá krásně zpracovaný mramorový sakrofág mladé ženy a největším klenotem je "Svatá tvář"...krucifix z tmavého cedru,ke kterému se každoročně pořádají procesí.Reliéfy a výzdoba kostela jsou dílem Nicoly Pisána.


Lucca je velmi zajímavá i tím,že její historické centrum obepínají hodně zachovalé mohutné cihlové hradby,po kterých je možné se procházet,s krásným výhledem nejen na město,ale do palácových zahrad.
Hradby jsou dlouhé 4 kilometry a obyvatelé Luccy i turisté je využívají nejen k procházkám,ale i k vyjížďkám na kolech i bruslích.Lucca je prý městem vášnivých cyklistů a funguje tady několik půjčoven kol.Dovedu si představit,že toho využívají hodně i turisté,kteří město navštíví na delší dobu.

Při procházce městem určitě nevynechejte velice pěkné náměstí Piazza Anfiteatro.Jak název napovídá,náměstí se nachází na místě někdejšího amfiteátru,má kruhový tvar a je velice malebné.
Nachází se na něm řada obchodů se suvenýry,restaurace,kavárny,můžete tady posedět a něco dobrého sníst....


A můžeme pokračovat v procházce.Určitě nezapomeňte projít kolem Torre Guinigi-opevněné věže jedné z mocných rodin středověké Luccy.Je vysoká 44 metrů a je zajímavá tím,že na jejím vrcholu rostou cesmínové duby.


Při toulkách úzkými uličkami historického centra budete objevovat a obdivovat krásná zákoutí...






Jak jsem psala,v Lucce jsme strávili jedno celé dopoledne.Pak už byl čas pomalu se poohlédnout po něčem dobrém k jídlu,nasednout do autobusu a vydat se na další krásné místo Toskánska...prozradím,že příště Vás sebou vezmu na náměstí zázraků.