Leden 2016

Lampičky a jarní kvítí

30. ledna 2016 v 19:36 | Blanka |  Den za dnem


Uplynulý týden se mi neskutečně vlekl...ne a ne skončit.
A i když za moc nestál,říká se,konec dobrý,všechno dobré.
Náladu mi velmi zlepšily dva "dokumenty".
Pokud máte taky děti ještě školou povinné,první lejstro by jste asi uhodli...


I Taťána "zaválela",zkouškové období zvládla a postoupila do dalšího semestru.

Dneska jsme měli nádherný den...skoro jaro.Krásně modré nebe a i sluníčko se předvádělo už od rána a nakukovalo do oken.


Na stole už skoro úplně rozkvetl bílý hyacint,což je samozřejmě výzva popadnout foťák a vyzkoušet toho zpola rozvitého,ještě trochu střapatého krasavce vyfotit...



Minule jsem upozorňovala na nové číslo Krásného venkova,dneska tady mám jeden "nápad" právě z tohoto časopisu...jednoduché lampičky,nebo lucerničky.Potřebujeme sklenice a vystřižené fotky...pokud možno v černobílé,nebo sépii.Možná někdo pozná,že u mne jsou to zámek Hluboká a Loket.
Na fotkách můžem vystřihnout sem tam i nějaké to okýnko,kterým bude světlo pěkně prosvítat.Fotku obtočíme kolem sklenice,spoj slepíme ....a svítíme !


A druhý "dokument" ,který mi zvednul náladu asi ještě víc,než Natálčino vysvědčení...



O Toskánsku čtu,mluvím i sním už velice dlouho a pokud se nic nestane,my dva ho spolu konečně i uvidíme a sjezdíme další kus naší oblíbené Itálie.


Orchideje,Max,kostlivec a pletení

27. ledna 2016 v 11:10 | Blanka |  Den za dnem

Skoro všechny orchideje jsem přestěhovala k Natálce do pokojíku a ony jako na povel začaly kvést.
Naty říká,že na ně má dobrý vliv...nevím jak to je,nicméně zalévám je já...




V kychyni rozkvétá další hyacint.Vrátila jsem se k bílé variantě,která nevoní tak omamně,jako jiné barvičky...


Max má zase období,kdy by mohl usnout snad i ve stoje.
Svoji pohodičku si pěkně užívá a i teď mi tady hlasitě chrápe,tak jak to umí snad jen mopsi.
Obchází své tři pelechy,které v bytě má,sem tam si udělá občerstvovací přestávku u misky s vodou a zase hurá na kutě.Nejraději má,když je s ním doma někdo hodně unavený...to se hnedka přidá,protože ve dvou se to lépe táhne a i to lenošení je pak daleko příjemnější.
Ožívá většinou k večeru,kdy už by všichni ostatní chtěli klid.To pak prohání svou kámošku plyšovou myš.
Vystačí si se dvěma hračkami,občas poškádlí králíka,ale myš má prostě nejraději a je to na té chudině už hodně vidět.



Na dokončení mi tady čeká jeden kostlivec.Snad se dočká,protože ho mám na očích...usadil se na skříňce a když mě vidí,volá na mě že nemá kalhoty,boty ani šálu...Žaluje,že jsem mu ještě neudělala ani oči a že prý jsem mu to všechno naslibovala do Vánoc...


S pleteným šátkem jedu už druhé kolo.Párala jsem,protože jsem udělala chybu a nepodařilo se mi pochytat všechna oka.Tak pěkně odznova...


Plněné dalamánky

24. ledna 2016 v 17:40 | Blanka |  Vůně z naší kuchyně

Všelijaké plněné dalamánky,veky a bulky,to jsou variace na téma svačinka,večeře a když něco zbude,tak klidně i snídaně.
Je spousta receptů na kynuté těsto,stačí si jen najít ten svůj,popřípadě hledat,obměňovat a zkoušet.
Já vám nabízím recept na kynuté těsto ze kterého si můžete vyrobit třeba plněné dalamánky,které jsem před chvilkou vytáhla z trouby a které budeme mít k dnešní večeři.


Na těsto potřebujeme půl kila hladké mouky...můžeme si namíchat směs...já jsem dneska dala 250 gramů hladké pšeničné a 250 gramů celozrnné špaldové.Tu ale můžeme nahradit moukou žitnou,chlebovou,pohankovou...zkoušejme,co nám zachutná.
Dále potřebujeme 300 ml vody a půl kostky droždí...nemusíme zadělávat žádný kvásek,prostě vodu jednoduše nalijeme k mouce a droždí rozdrobíme k ní.Přidáme jednu lžičku soli a dvě lžíce olivového oleje.
Toť vše !
Teď už jen těsto zamícháme a necháme kynout pod utěrkou aspoň hodinu.
Těsto si rozdělíme na díly...my jsme doma tři,takže rozdělím na devět dílů.Každý z dílků si vyválíme a naplníme.


Záleží na nás čím plníme.Můžem použít různé sýry,šunku,můžem přidat kukuřici,špenát,uvařenou brokolici...cokoliv.
Já jsem dneska dávala do některých dalamánků jen nivu...nemusíme se zdržovat strouháním,klidně ji jenom rozdrobíme...do některých šunku a zbytky sýrů,které jsem našla v lednici.
Dalamánky zamotáme a necháme ještě chvilku na plechu kynout.


Pomašlujeme...klidně jenom vodou a posypeme semínky...sezamem,dýní,hrubou solí,mákem...
já jsem dala lněné semínko a loupanou slunečnici...


Dáme péct do trouby vyhřáté na 180 stupňů.Necháme vychladnout a pak už si jen popřejeme DOBROU CHUŤ !


Pečete aspoň někdy domácí pečivo,nebo si říkáte,že je to zbytečná práce,když jsou regály v obchodech plné ? Dáváte přednost pečivu koupenému,nebo si aspoň o víkendu řeknete,že domácí je prostě domácí ?


A na závěr ještě jedna rychlovka.
Lososovitého pstruha jsme si doma moc oblíbili a k obědu ho máme docela často.
Filet i s kůží pokapeme citronovou šťávou a dáme na pánvičku s rozehřátým olivovým olejem,nebo máslem pěkně osmahnout.Posypeme kořením na ryby,otočíme a i druhou stranu okořeníme.Každou stranu restujeme tak pět minut a máme hotovo.


Pojďme si třeba číst

22. ledna 2016 v 20:09 | Blanka |  Knížky



Dneska jsem tady zase s pár tipy na čtení...klidně pro právě aktuální dlouhé,mrazivé zimní večery.
Tak krásně se teď vrací domů do teplíčka k hrnku něčeho dobrého na zahřátí.Pak se můžem zachumlat pod deku a třeba si i něco pěkného přečíst.
Proto věřím,že trocha inspirace jistě přijde vhod...


Monte Dolciano aneb vyznání jedné italské vesnici.
Kdo můj blog čte déle,jistě ví,že pro Itálii mám velkou slabost... a i letos se chystáme,jen trochu jinak a jindy,než jsme zvyklí,ale to odbočuju.

Od knížky jsem čekala malinko víc,ze začátku jsem se nějak nemohla začíst,pak už to šlo,takže trošku zklamání...to je můj pocit.
Láskou zklamaný Max utíká z Německa ,aby si splnil svůj velký sen...dům ve slunné Itálii.Dá za vděk zchátralému venkovskému stavení v drsném kraji Marche,kde zprvu žije jako poustevník jen se svým psem.
Postupně se začleňuje mezi obyvatele vesničky Monte Dolciano,kde časem získá spoustu přátel a prozradím,že si jej tam najde i láska.




O knížce Máma už jsem se tady zmiňovala a slíbila jsem,že se zmíním ještě jednou...až ji přečtu.Napsala ji jedna z nás...blogerka Věrka .
Mám ráda knížky o vzpomínání a v této se vzpomíná opravdu hodně...na dětství,na babičky,na kamarádky z dětství,na dětské sny...vzpomíná se a taky se s nadějí hledí do budoucnosti.Aby ta budoucnost byla hlavně plná zdraví,to přejeme Věrce určitě všichni !
Knížka se četla velmi dobře a moc se mi líbila,takže jsem pak ráda přehlédla i nějakou tu chybičku,která se v ní objevila...proč knížka neprošla korekturou ostatně Věrka dostatečně vysvětlila a ruku na srdce,kdo občas neudělá nějakou chybičku.Věruš,doufám,že práce na tvé další knížce dobře pokračují a já si ji zase moc ráda přečtu !!!




Zátiší s kousky chleba jsem dostala od Ježíška a knížka se mi moc líbila.Je o nečekané lásce,příběh o ženě,která dospěla k zjištění,že život je mnohotvárnější a barvitější,než si vůbec dokázala představit.
Fotografka Rebeca se v mládí proslavila serií snímků a stala se z ní známá umělkyně.Po letech úspěchů však uvízne ve smyčce stereotypu,pracovního i osobního.Rebeca ve svých šedesáti opouští život na Manhattanu,který je pro ni po rozvodu příliš náročný a hledá novou inspiraci v zapadlém venkovském městečku.


A určitě si moc rádi zalistujete i v novém čísle Krásného Venkova,které je jako obvykle plný krásných fotek.
No a i když venku vládne zima,všimla jsem si,že v obchodech už zase vytahují semínka kytek a zeleniny a do schránky už nám začínají chodit zahradnické katalogy.


Konečně nám začal víkend.
Mám tady sice pár nově vypůjčených knížek,ale nebude se jistě jenom číst.
Pustila jsem se do pletení...


Z pěkného melírku pletu šátek.
Do galantérie jsem si musela dojít pro kulaté jehlice,protože na ty obyčejné už se mi pletení nevešlo a tenké kulaté jehlice jsem doma neměla.Přibrala jsem ještě jedno klubíčko...kamarádka mi poslala fotku návleků na ruce,které si právě plete a já jsem se rozhodla taky o nějaké pokusit.


Mějte pěkný víkend...ať už s pěknou knížkou,s jehlicemi...se vším,co se rozhodnete dělat !!!
A pokud máte nějakou inspiraci ke čtení pro mne i jiné,sem s ní ...

Zimní polštář

17. ledna 2016 v 16:01 | Blanka |  Šití a vyšívání


Za oknem to vypadá spíš na jaro,ale zdání klame.Sluníčko sice od rána svítí o sto šest,ale pohled na teploměr vrací do reálu...brrr.Sníh,který nám slibovali není.Včera po ránu sice chumelilo,ale během dne sníh zase roztál.
Teď nám zase slibují ochlazení,ale zima bez sněhu,to prostě není ono...

Pustila jsem se aspoň do zimního polštáře se sněhovými vločkami a hvězdami,které jsem háčkovala před Vánocemi.
Použila jsem znova přírodní lněnou látku a v praxi jsem si ověřila,že je daleko jednodušší na polštář přišít jednu velkou věc,než devět malých.Většina vloček je našitá ručně,nebo střed na stroji a všechny okraje pěkně steh po stehu v rukách.






Hyacint mezitím rozkvetl naplno a naplno se i rozvoněl.
Ze stolu jsem jej musela přemístit na parapet,kde ho tak nemáme přímo pod nosy.
Příště asi sáhnu znova po mé oblíbené bílé variantě,která voní přece jenom míň.
Ale je krásný...




S Natali jsme včera byly pořádně potýrat těla.Dnešek je krušný v tom,že si uvědomuju snad každý svůj sval.
Zároveň s tím si uvědomuju i to,že nemám vůbec chuť na sladké Usmívající se
Takže sladký štrůdl si dneska ke kafíčku dal pouze muž,my jsme zůstaly u slaného závinu z cereálního listového těsta...


Moc vás zdravím a přeju vám příjemný start do nového týdne !


Hyacint a vánoční hvězdy

14. ledna 2016 v 0:26 | Blanka |  Háčkování

Hyacint ještě nerozkvetl naplno,ale už nám tady krásně voní...




Přemýšlím,co s hvězdičkami a sněhovými vločkami,které jsem uháčkovala před Vánocemi.Vzhledem k tomu,že je ještě zima,jsou pořád aktuální.


Psala jsem,že budou na polštáři...už mám nastříháno,tak už jen sešít a přišít háčkování.Jsem docela zvědavá,jak to bude vypadat.



Pomalounku se blíží víkend a já už se na něj moc těším.Jen škoda,že to vždycky tak uteče...znáte to ?
" Po víkendu je nejhorších prvních pět dnů "

Všední dny a další čepice

11. ledna 2016 v 11:15 | Blanka |  Háčkování

Po svátcích nám zavládly dny obyčejné a všední.
U nás to chvilku za okny sice vypadalo "vánočně",ale po sobotním dešti nám skoro všechen sníh roztál.
Děti si tedy zimních radovánek moc neužily.Od včerejška tady máme zase mlhy a počasí,které nikoho ven moc neláká.Nejlíp je teď každému nejspíš doma za pecí.Nějaká krátká procházka by teda jistě být měla,ale hnedka po ní rychle domů do tepla k hrnku něčeho teplého...



...to byla moje "brigáda"...chystání vodoměrů,plomb,vizitek a spousta papírování na jednu větší akci a můj skvělý pomocník.Svíčky u nás stále hoří,světýlka svítí a já jsem si pořídila úplně první letošní rychlenou kytku.
Teď pozoruju,jak hyacint postupně rozkvétá...


Uháčkovala jsem další čepici.Tu minulou si Táňa hnedka v pátek narazila na hlavu a asi hodinu ji nosila doma.Já jsem pokaždé hodně kritická k tomu,co uštrykuju.Často pářu a nic se mi nezdá dost dobré,ale když si čepici vzala i do obchodu,tak jsem uvěřila,že se jí fakt líbí Usmívající se.Objednala si další dvě...její dlouhatánské vlasy jsou minulostí,takže je jí možná zima a čepice teď nosí pořád.
Než v neděli odjela,stihla jsem uštrykovat ještě jednu.



Moc vás všechny zdravím,děkuju vám za návštěvy a všechny komentáře a meily,které mi píšete a přeju vám co nejvíc příjemný start do nového týdne !



Zasněžený koláč,brokolicové válečky a slaninovky

9. ledna 2016 v 15:41 | Blanka |  Vůně z naší kuchyně


Dneska jsem tady zase s pár nápady co na talíř.Z vlastní zkušenosti vím,že inspirací na tohle téma není nikdy dost...obzvlášť tedy pro nás,co vaříme denně.
Snažím se vařit,péct a nakonec samozřejmě i jíst zdravěji,ale klidně si dopřejeme i naše oblíbené slaninovky...hlavně coby víkendovou večeři.Před časem jsem začala používat zdravější mouky.Pšeničnou míchám půl na půl s celozrnnou,hodně používám mouku špaldovou a na tuhle várku jsem sáhla po mouce pohankové.


Připravit kynuté těsto zvládne úplně každý.Není potřeba se toho bát,nebo se vymlouvat,že nemáme domácí pekárnu...i nám se pokazila,takže těsto zadělávám už docela dlouho ručně a opravdu nic na tom není.
Potřebujeme 175 ml vlažné vody
120 ml vlažného mléka
lžičku cukru
lžičku a půl soli
2 lžíce bramborové kaše v prášku
400 g hladké mouky...já doporučuju zkoušet různé poměry pšeničné mouky s jinými moukami
půl kostky čerstvého droždí
Do hrníčku nalijeme trochu mléka,nebo vody,rozdrobíme do něj droždí a necháme chvilku droždí pracovat.
Všechny ostatní suroviny si mezitím připravíme do mísy a asi po deseti minutách přilijeme z hrníčku droždí.Zamícháme,uhněteme těsto a máme skoro hotovo.Mísu přikryjeme utěrkou a necháme kynout...hodinka by měla stačit.Umotáme rohlíky,potřeme olejem,posypeme grilovacím kořením,dáme slaninu,sýr a pečeme na 200 stupňů.

Zmínila jsem pohankovou mouku,ale i pohanka si k nám na talíř našla cestu a máme ji moc rádi.


Zrovna tady mám na víkend Táňu,takže jsem zase vymýšlela,co vegetariánského bych mohla připravit.
Inspirovala jsem se v časopise Alberta a vyzkoušeli jsme pečené brokolicové válečky.
Jídlo,které jsme měli k dnešnímu obědu můžu vřele doporučit všem,kteří mají brokolici taky rádi.
Nám opravdu moc zachutnalo a budeme vařit určitě často.Jako varianta místo brokolice se nabízí třeba květák,možná celer.


Potřebujeme 340g brokolice...což je asi jedna hlávka
1 velké vejce
půlka cibule nakrájené nadrobno...já jsem dala zelenou jarní cibulku
50 gramů sýru čedar...ten nám zbyl od včerejší večeře,kdy jsme dělali u nás oblíbený "trhací chleba"
Sýr si nastrouháme na jemno
60-100 gramů strouhanky ochucené sušeným česnekem
nadrobno nasekanou petrželovou nať...já jsem dala čerstvou kudrnku
sůl,pepř


Brokolici si rozdělíme na růžičky a dáme na chvilku vařit do vroucí vody.Scedíme,nasekáme na drobno a smícháme se všemi ostatními přísadami.Pořádně promícháme,osolíme...opatrně,protože sýr je slaný,opepříme.
Lžící odebíráme kousky těsta a rukama tvoříme malé válečky.Pokládáme na plech vyložený pečícím papírem.
Pečeme asi 25 minut při 200 stupních.V poločase válečky otočíme.
Jako přílohu můžeme mít jen zeleninu,nebo salát.Já jsem ještě upekla brambory.


Předpokládám,že vánoční cukroví už máte dávno snězené.Ale pokud máte chuť na něco dobrého a taky míváte pro všechny případy doma lístkové těsto,můžete si vyrobit rychlý koláč.


Kromě těsta už potřebujeme jen asi tři jablíčka a mletou skořici.S cukrem šetříme,můžem dát pár lžiček třtinového.
Jablíčka nastrouháme,smícháme se skořicí a s cukrem,já jsem přidala ještě pár nasekaných ořechů z našeho ořešáku a hrst rozinek namočených v rumu.
V nadpisu jsem psala,že jde o "zasněžený koláč a na ten náš spadlo i pár sněhových vloček...


a při jeho pečení se nám na něm dokonce vytvořily i nadýchané závěje...


A to je pro dnešek z naší kuchyně všechno...už vám popřeju jen dobrou chuť a prima víkend!


Další čepice

5. ledna 2016 v 18:34 | Blanka |  Den za dnem

Ještě jednou moc děkuju za všechna novoroční přáníčka,která mi píšete v komentářích i v meilech.
Přála bych si mít víc času,abych pokaždé stíhala reagovat na všechny komentáře,meily,vzkazy,chodit na Vaše blogy,bohužel to ale pokaždé nejde...tímto se Moc omlouvám !

Vánoční lenošení je bohužel za náma.Zima dorazila a dokonce i u nás na jihu máme sníh.
Hodně lituju toho,že tomu tak nebylo o Vánocích,kdy by jsme měli víc času i energie ocenit padající sněhové vločky,pod nohama křupající sníh a bílo kolem nás,ale nic se nedá dělat.

Doma postupně mizí vánoční dekorace a "serepetičky".
Jako první zmizel adventní svícen...


Jelikož jsem nepoužila mech,ani jehličí,mohl na stole být až doteď.Jakmile jsme přestali "odpočítávat" jen jsem sundala cedulky s čísly.
Už byl ale čas schovat i baňky,které už pomalounku začínaly působit nepatřičně.
Vánoční zdobení nahradilo zimní...




Mini stromeček je živý a donedávna byl ozdobený a svítil.Teď dostal střízlivější podobu.

V meilech jsem dostala návod,jak být šťastnější v Novém roce...Úžasný
Jedním z bodů bylo obklopit se světlem... Mrkající
Tak si říkám,že nám s postupně schovávanými vánočními dekoracemi spousta světýlek ze života zmizí...
Dneska nám úplně naposledy svítí stromeček.Moc se nám nechce loučit se s ním,je pořád hezký a jehličí zatím neopadává.Nicméně zítra jsou Tři králové a ti nám pokaždé stromeček odnesou.


Ale mám pořádnou zásobu svíček. Mrkající Ty nám budou jistě zpříjemňovat dlouhé zimní večery i nadále.

A připomínka...je nejvyšší čas popadnout diáře a poznačit si důležitá data...svátky,narozeniny,výročí...všechno na co by jsme neměli zapomínat !


Se svojí první háčkovanou čepicí jsem měla doma úspěch.
Naty si ji oblíbila,líbí se dokonce i jejím kamarádkám,líbí se i Taťáně,která ji viděla zatím jen tady na blogu...Normálně sem nechodí a já oceňuju,že se mi všichni moji domácí na blog necourají,necenzurují,nemluví mi do toho a respektují,že tady je to jenom moje.
Táňa občas nakoukne od doby,co s náma nebydlí...pro nějaký recept,nebo jen tak...takže čepice se líbila a je zrovna nachlazená a samozřejmě taky potřebuje čepku.


Mám doma spoustu malých klubíček,tak jsem se pustila do díla.Reliéfní sloupky zase trošku jinak.Jeden přední reliéfní sloupek střídá vždy dlouhý sloupek.Náplet čepice je pak háčkovaný ze dvou předních RS a dvou zadních RS.

Zatímco Naty má v oblibě čepice s bambulí,Taťána raději bez.Uvidíme,jesli nakonec bude bambuli chtít.
Klubek mám pořád spoustu,tak jsem se pustila do "tunelu" ...nákrčníku,který se jen navlékne na krk.

Nový rok a moje první háčkovaná čepice

2. ledna 2016 v 14:01 | Blanka |  Háčkování


Všem vám moc děkuju za všechna novoroční přáníčka a doufám,že jste do nového roku vykročili tou správnou nohou.
U nás si ještě pořád užíváme lenošení ,ještě pořád nám k tomu svítí stromeček a svíčky,ještě pořád nikam nemusíme a snažíme si to užít,dokud to jde.

Max si takhle lebedí a užívá si svůj vánoční dárek...


Konečně byl zase čas něco si zahrát.Hraním jsme strávili podstatnou část Silvestra a i teď si po procházce pokaždé něco zahrajem.

Včera u nás nechyběla novoroční čočka a po obědě jsme se vypravili na procházku do lesa.Bohužel to není tak jednoduché,nejdřív musíme autem vyjet z města,jinak bych v lese byla určitě častěji.


Každý rok zdobíme v "našem" lese stromeček.Letos jsme si našli čas až na Nový rok,ale ujít jsme si naši tradici přece jenom nenechali.Pokaždé zdobíme ten samý stromeček...letos na něm byly ještě naše provázky z loňska.
Náš strom má jeden kmen,ze kterého vyrůstají hned dva stromečky...




Pěkně jsme se prošli,venku pořádně vymrzli a pak zase pěkně hurá domů do tepla.
Holky teď docela hodně nosí čepice...Natálka má na fotce svoji oblíbenou.
Do jedné jsem se na zkoušku taky pustila.Sedne jako ulitá a Naty je s ní moc spokojená.
Svoji úplně první čepici jsem háčkovala z příze Bongo podle mimibazaru