Únor 2015

Z lodiček do holin

25. února 2015 v 12:00 | Blanka |  Knížky

Z lodiček do holin se nepřezouvám já,ale hlavní hrdinka knížky,kterou jsem právě dočetla...


Na přebalu se píše,že knížka je určená především pro čtenářky,které hledají povzbuzení,pobavení a odreagování od každodenních starostí ...Smějící se a to já teda rozhodně hledám...Mrkající a knížka nezklamala.
Autorka s humorem vypráví o tom,co všechno musí překonat žena zvyklá na pohodlí bytu v centru Prahy,na přátele a společenský život po přestěhování na samotu uprostřed pohraničních lesů.
No a za mně palec nahoru za odvahu k totální změně životního stylu i prostředí a to vše bez partnera,psa i signálu mobilního telefonu !!!!
Každá z kapitol končí trefným citátem,tady je poslední z nich ..."Život má smysl,
když je nač se těšit..."


Venku máme skoro jaro,růžový hyacint,který nakonec skutečně mění barvu do červené pomalu odkvétá a náš Max stále zimuje...Mrkající


Je schopný prospat většinu dne s občasnými přestávkami na venčení a chvilky hraní s oblíbenou plyšovou myší,kterou si pak unaveně odvleče sebou zase nazpět do pelechu...


Má rád,když se čtením opustím křeslo a sednu si za ním.A já si stejně jako on ráda nahřeju záda o radiátor.
Shodou okolností právě čtu knížku o psovi...Usmívající se



Až začne jaro a zahrada náš lenoch se jistě zase probudí,víc rozhýbe nožky,bude se válet na sluníčku,běhat za plotem,okusovat všechno,co najde.
Já budu mít míň času na čtení,nazuju holiny a budu se rýpat v hlíně...už aby to bylo,ikdyž...za oknem to dneska vypadá,že už se to všechno kvapem blíží... Mrkající


Víkendový pelmel

22. února 2015 v 20:59 | Blanka |  Den za dnem


Letí to a už je zase skoro po víkendu.
Sobotu jsem měla tradičně uklízecí,dnešek už byl ale více méně odpočinkový.

U nás právě začínají prázdniny,včera jsme balili a dnes odváželi Natálku do Brna.Dál už cestovala sama.Na Valašsko to měla podle jízdenky ještě dalších 137 kilometrů...skoro tři hodiny jízdy busem.Cestování ale v pohodě zvládla a už je na místě.

Počasí nám o víkendu přálo,svítilo nám sluníčko a venku to vypadalo zase o trošku víc jarně.

Další kytičkou,která se po odkvětu odstěhuje do záhonu je tmavě růžový hyacint,který mi začíná už naplno kvést...


Růžový voní o něco méně,než fialkový kolega v obýváku.
Pokud ale někomu z vás vadí intenzivní vůně hyacintů,radím pořizovat moje nejoblíbenější hyacinty bílé.

Buchtou na víkend byl u nás tentokrát litý perník,který si objednal muž.Pekla jsem jej na ten největší plech,protože jsme se v Brně stavovali se zásobami na koleji za nemocnou Taťánou.Vyzkoušela jsem na něj poprvé špaldovou mouku a znovu použila i třtinový cukr.


O připravované kuchyňkové proměně jsem se už zmiňovala.
Dneska jsem si v Ikea pořídila úchytky,které už jsem měla nějakou dobu vyhlédnuté.
A shodou okolností nám včera s Natálkou padly do oka kompasové úchytky za 25,- káčé,které jsou k mání v KIK.


Ty jsem hnedka přišroubovala na skříňku v nejmenší místnosti našeho bytu...


No a nějaká zábava pro ještě docela dlouhé večery musí být,takže listuju,prohlížím si,čtu
a s už vyjarněnými čísly mých oblíbených časopisů se těším,až jaro dorazí doopravdy...


Háček jsem na chvilku odložila a dál zápasím s jehlicemi...


Copánkový vzor jsem nakonec vypárala,abych očka znova nahodila.
Pokračuju a drmolím...nahodit,hladce,sejmout,dvě splést hladce,přehodit....někdo z vás napsal,že pletení se nezapomíná,tak omyl dámy,já jsem důkazem.
Mám pocit,že za poslední dny jsem toho vypárala víc,než upletla...


Pro dnes vše...jen ještě MUSIC,co mi nejde z hlavy...
PĚKNÝ VEČER PŘEJU!!! Usmívající se

Kytičky

20. února 2015 v 19:38 | Blanka |  Naše bydlení


Každý rok na konci zimy už se opravdu moc těším na jaro.
Chybí mi sluníčko,chybí mi teplo,chybí mi zahrada a taky mi už moc chybí kytičky.
Snažím se to dohnat aspoň rychlenými kytkami a když se jaro ještě nekoná venku,přivolávám si ho aspoň doma.
V obýváku právě voní fialkový hyacint...






Valentýnský petrklíč je taky ještě v květu...


A pár bílými kvítky dokonce rozkvetla znovu kalanchoe,kterou jsem si pořídila už na podzim...


V kuchyni rozkvétá valentýnský hyacint.Nakonec to vypadá,že místo červené bude spíš tmavě růžový,ale nevadí...


A bílé zvonečky se ukázaly být docela trvanlivou kytičkou,protože kvetou už poměrně dlouho...


Co vy a jarní kytky ?
Taky neodoláte a nějakou jarní kytičku si občas pořídíte,nebo je od někoho dostanete ?
Vyhrávají hyacinty,krokusy,tulipány,nebo snad narcisky ?
Kytky řezané,nebo cibuloviny,které pak můžete zasadit v zahrádce ?


Pěkný víkend přeju vám všem!!!

Labutí

18. února 2015 v 15:30 | Blanka |  Naše výlety


Mám pocit,že slunečných dnů zatím moc není.
A slunečných dnů,kdy máme oba volno je samozřejmě ještě míň.
V neděli jsme sluníčko měli a my jsme toho využili a zajeli si na odpolední výlet.
Něco podobného jsem už vážně potřebovala...sluníčko,chvilku volna,ticho a klid...







Kuřecí roláda a pudinkoví šneci

16. února 2015 v 15:30 | Blanka |  Vůně z naší kuchyně

Po víkendu jsem tady pro někoho možná s malou inspirací co na talíř.U nás se včera rolovalo a motalo...


Masové rolády jsou vděčné.
Nejen proto,že jsou dobré,ale je možné do nich zamotat ledacos,co skýtá lednice.
Nejraději motám asi vepřové maso,ale ani kuřecí roláda není marná...a je rychleji hotová.
Už nevím kdo dostal nápad kuřecí roládu nacpat do formy na srnčí hřbet.Že je to nápad k nezaplacení jsem se právě včera ujistila.
Kuřecí prsa si naklepeme,osolíme,opepříme,vyložíme jimi formu.
Já jsem si formu vyložila ještě předtím papírem na pečení,abych se vyhnula nějakému případnému připečení.Na masíčko dáme plátky slaniny a pak už vrstvíme to,co lednice nabídne.Já jsem dala vaječnou smaženici smíchanou s hráškem plus plátky sušených rajčátek.Náplň znovu přeložíme rozklepaným masem...nic nerolujeme,pouze trochu přimáčkneme,osolíme,opepříme,přidáme koření na kuřecí maso.Já jsem dala grilovací s bylinkami.Nakonec maso pokryjeme plátky slaniny.
Nedáváme žádný tuk,ten pustí slanina a zajistí i aby maso nebylo vysušené.
Pekla jsem na 180 stupňů...nejdřív překryté alobalem,pak bez něj.


A šnečci...


Do hrníčku si nalijeme trošku mléka,rozdrobíme do něj půl kostky kvasnic,přidáme špetku cukru,zamícháme a necháme vzejít kvásek.
Do mísy nasypem půl kila hladké mouky,vanilkový cukr,přidáme vajíčko,200 ml mléka,80 gramů rozpuštěného másla,špetku soli,
přilejeme kvásek,zamícháme,uhněteme těsto.
Necháme kynout...stačí hodina někde v teple pod utěrkou.
Mezitím si uvaříme HUSTÝ pudink se třemi lžícemi cukru.Píšu hustý...pokud bude řídší,samozřejmě vám bude ze šneků,když je budete rolovat a hlavně pak řezat vytékat z těsta ven a budete se vztekat jako já včera.
Do trochy rumu si dáme máčet rozinky.
Vykynuté těsto si rozválíme na placku,potřeme pudinkem,posypeme rozinkami,srolujeme do rolády,kterou pak nakrájíme na asi dvoucentimetrové šneky.Dáváme na pečícím papírem vyložený plech a pečeme při 180 stupních asi dvacet minut.


A pro dnešek se loučím další valentýnskou kytičkou-primulkou a MOC DĚKUJU za návštěvy a čas,který tady trávíte a všechny vaše reakce,komentáře a meily !!!!


Valentýnské kinder řezy

14. února 2015 v 22:30 | Blanka |  Vůně z naší kuchyně




Nová květena na našem stole...tahle teda s Valentýnem nemá nic společného.


Jahůdky z naší zahrady bývají pravda sladší,ale tyhle taky vůbec nebyly špatné.

Hyacint už s Valentýnem souvisí,prý má být červený ??? Hmm,tak to si počkám Mrkající...


No a já jsem si taky vzpomněla.
Ať se děje,co se děje,muž má vždycky největší radost z jedlých dárků Mrkající,tak něco pro mlsný jazýček Usmívající se


A ještě jedna valentýnská dobrota pro nás všechny...


KINDER ŘEZY
Ušleháme pět žloutků se 100 gramy moučkového cukru,přimícháme 50 gramů kakaa.
V jiné míse si ušleháme sníh z bílků a vmícháme do žloutkové směsi.Nalijeme na velký plech,vyložený papírem na pečení.Pečeme v troubě vyhřáté na 190 stupňů 10 minut.
Mezitím si připravíme náplň...ušleháme šlehačku,smícháme ji s tvarohem a podle chuti osladíme.
Vychladlé řezy překrojíme na půlku,natřeme náplní,přiklopíme druhou půlkou a popřejeme si DOBROU CHUŤ Mrkající !




Pár pletených oček a rozkvetlé kytky

10. února 2015 v 11:34 | Blanka |  Pletení

I u nás sem tam poletuje sníh.
Zrovna včera jsme měli hotovou vánici a na chvilku všude bílo...


Ale sníh u nás moc dlouho nevydrží.Dneska už po něm zase není ani památky a za oknem máme šedivý den.

O víkendu jsme měli skoro aprílové počasí.Sluníčko se schovávalo a zase znova vykukovalo,nebe se vyjasňovalo a zase zatahovalo,chvilkama padal sníh a hlavně vítr foukal a dul,stromy se ohýbaly a venku byla zima.Sice jsme měli něco v plánu,ale nakonec jsme se rozhodli odpískat i nedělní procházku a zůstali jsme raději doma v teple.

Na víkend jsem pekla znovu ovocnou buchtu s želatinou.Když jsme ji měli naposled Táňa měla těsně po operaci,ale teď na ni dostala chuť a už si ji mohla dát.Naty sladké vůbec nejí,ta buchtu ani neochutnala,ale pro změnu dostala chuť na bramboráky...Mrkající...ty by si moc ráda dala i Táňa,ale bohužel ...Překvapený...,takhle my to s jídlem máme...Mrkající


Jak jsem psala,vrhla jsem se na pletení.Po různých nákrčnících,rukavicích a jiných drobnostech se holky rozhodly,že by se hodil nějaký svetr.Nic tak velkého jsem nepletla roky a podle toho to zatím i vypadá.Zvolila jsem bílou...když se nezadaří,svetr vypářu a uháčkuju si deku Mrkající


Za oknem nám sice pořád vládne zima,ale snad všechny orchideje u nás doma se rozhodly,že právě teď pokvetou,což já toužící už po jaru,zahradě a sluníčku samozřejmě vítám.

Někdy je veselejší dohlédnout jen k okennímu parapetu a dál už ne Usmívající se


Mějte hezký den !!!


Čtenářské okénko

7. února 2015 v 18:40 | Blanka |  Knížky

Počasí nic moc,venku je chladno,nevlídno a ven to nikoho moc neláká.
Počasí je ideální na nějaké to tvoření,nebo ke čtení...pěkně v teple pod dekou...


My jsme si s Natálkou včera skočily do knihovny pro nové knížky,tak se zmíním o pár přečtených...dneska si tu uděláme takové malinkaté čtenářské okénko... Mrkající


Knížky Evy Urbaníkové jsou takové pěkně ze života...chvilku drsné,chvilku OK a tahle knížka nebyla jiná...


...když si ale můžu vybrat,já mám raději romantiku...Ostružinové víno už jsem jednou četla a když jsem tuhle knížku viděla v regálu knihovny,hned jsem po ní sáhla.Paní knihovnice vždycky hlásí...tuhle už jste měla v roce... 123...
Řekla jsem jen...já vím,ale vezmu si ji Mrkající


Londýnský spisovatel Jay Mackintosch cítí,že mu v životě něco schází.
Jednoho večera otevře láhev domácího vína,která mu zbyla po dávno ztraceném příteli.
Víno s palčivou chutí a s vůní připomínající podzimní závan větru přinášející kouř a vzpomínky na cosi dávno ztraceného...vzpomínky na dětství,kdy vše bylo nové a vzrušující,touhu po romantice a nevšedních zážitcích,sladkou a zároveň i hořkou nostalgii.Víno a vzpomínky jakýmsi zvláštním,magickým způsobem změní jeho osud.
Jay se rozhodne zakoupit domek v malém francouzském městečku Lansquenet nad Tannou a odstěhovat se do něj.
A městečko i jeho svérázní obyvatelé si zvolna najdou cestu k jeho srdci.
Čtenáři mají možnost se ve společnosti této knížky vrátit do městečka,které si oblíbili v románu Čokoláda.


Mezi knížky,které mám ráda patří i ty od Zdeny Frýbové.
Kdysi jsem četla její vtipnou knížku Robin druhý a jeho rodina,u které jsem se dobře bavila.A stejně tomu bylo i u prvního dílu,který jsem si přečetla teď...


Robin je nevinně vyhlížející štěně hrubostrstého foxteriéra,které mělo být strážcem idylické pohody a radosti u rodinného krbu.Všechno se ale vyvinulo úplně jinak a roztomilý Robin doslova rozhýbe svou rodinu nejen toulkami po Praze a útěky do rozlehlých šumavských hvozdů.
Je tvrdohlavý,rád se předvádí a vymýšlí rafinované kousky,aby prosadil svůj názor.A tak Robinova rodina proti své vůli začne žít úplně nový,nevšední život,kterým není vždycky nadšena.




V knihovně pokaždé zabloudím i do regálů,které jsou určené knížkám o tvoření a ručních pracech ...


Kromě háčkování i nějaké to pletení.
No a to mně inspirovalo k tomu,že jsem vytáhla klubko a jehlice...Úžasný a s nadšením jsem se DO TOHO pustila Smějící se


Prozatím se teda nezadařilo,protože všechno,co jsem slavnostně upletla jsem dneska zase pěkně vypárala,ale ještě nekončím Mrkající


Přeju vám všem pěkný večer a ať vás všechno,do čeho se pustíte baví !!!!

Šití do kuchyně

5. února 2015 v 19:18 | Blanka |  Šití a vyšívání


Hvězdičkovou látku i látku proužkovanou už mám doma nějakou dobu,k šití se ale dostávám jen po chviličkách.


V kombinaci obou látek jsem minule šila roletu do kuchyňského okna.
Teď přišla řada na sedáky na židle.
Prozatím jsem v kuchyni měla sedáky proužkované,teď jsem šila hvězdičkové a protože se k sobě obě látky pěkně hodí,není nutné při zašpinění jednoho sedáku hnedka převlékat všechny.Stačí sundat jen jeden a povléknout jiný potah...je jedno,jestli hvězdičkový,nebo proužkovaný...


Celkově naši kuchyň čeká letos několik změn.
Přece jen v ní trávím spoustu času a ne všechno slouží tak,jak bych si přála,takže se už docela těším.
Tak tohle šití je vlastně takový malý začátek.


No a když už jsme u kuchyně,mám tady jeden tip na lehký oběd,nebo třeba i večeři...
PLNĚNÉ TORTILY
Nakrájená kuřecí prsíčka šupneme na pánev a dusíme,osolíme,opepříme,přidáme sójovou omáčku,karí koření,lžíci rajčatového protlaku,nebo kečupu a dusíme pod pokličkou.
Když máme masíčko měkké,přihodíme zeleninu...papriku,cibulku...to,co máme rádi,to,co nabízí naše lednice a jenom chvilinku podusíme.Malinko zahustíme a šup s masem na tortily,posypeme sýrem,zamotáme,nebo jen přehneme a popřejeme DOBROU CHUŤ !!!


Z nedělní procházky

3. února 2015 v 18:39 | Blanka |  Naše výlety



Starým městem se procházíme moc rádi.
Bohužel času na to moc není...jedině v neděli,kdy máme oba volno,muž navíc oceňuje,že jsou zavřené obchody,takže nahlížet je možné jedině do výloh Mrkající

Věž radnice se nedá přehlédnout a další dominantou je mikulášský kostel...na fotce vpravo je ho vidět jenom kousínek s domečky pod ním...


Městské hradby a další,asi nejznámější památka našeho města...rotunda svaté Kateřiny,která se nachází v areálu bývalého a možná prý zase i budoucího pivovaru...


Přehrada,která není ke koupání,protože slouží jako zásobárna vody...


A další dominanty města...v popředí železniční most,za ním Loucký klášter a věž mikulášského kostela...


A železniční most trochu s odstupem...prohání se po něm mimo jiné i poschoďový vlak do Vídně...je to jediný elektrifikovaný úsek trati vedoucí z našeho města.Všemi ostatními směry od nás jezdí jen motoráček...


Ušli jsme pořádný kus cesty,takže posezení v oblíbené kavárně nám oběma přišlo vhod Mrkající


Háčkovaný běhoun na stůl

1. února 2015 v 20:27 | Blanka |  Háčkování


Velké ubrusy zakrývající celý stůl nedávám i z praktických důvodů...i když zašpinit pokecat,pocákat,polít i jen středovou dečku není taky žádný problém...Usmívající se
Proto je potřeba mít v zásobě víc kousků na výměnu.

Možná si vzpomenete na čtvereček,který jsem nedávno ukazovala...


Psali jste si o návod na něj,tak tady ho máte...


Běhoun,šála,středový ubrus...tak se tomu říká...